Dubánčí pohlednice na tábor

Detailní popis produktu

Asi nejpracnější sada pohledů, jakou jsem kdy vytvářel. Jen u lepení dubánků a rekvizit jsem strávil desítky nočních hodin a to nemluvím o následném hledání vhodných lokalit pro focení, o vlastním focení a o následných úpravách. Ale myslím si, že výsledek za to stojí.

Pro představu přidávám popis vzniku první fotky dubánka ve stanu:

Neděle odpoledne v lese: stavíme s dcerou Aničkou dubánkům stany a pak je fotíme, moc nám to nejde, stany se rozpadají, ale i tak něco málo vzniklo (asi 2 hodiny chození, stavění a focení).

Neděle u večerníčku: napadá mě, že bych mohl stan slepit doma tavnou pistolí a pak ho v lese s dubánkem jen vyfotit, výsledek bude určitě mnohem lepší.

Neděle 22:00: lepím dubánka táborníka.

Neděle 22:10: dubánek slepen, pouštím se do stanu, bude to chtít podestu – vyrážím na zahradu pod duby posbírat pár větviček.

Neděle 22:50: podesta slepena, ještě kostru s tenčích větviček, na kterou napnu nějakou plachtu. Takže znovu na zahradu a hledat tenčí materiál.

Neděle 23:10: kostra slepena. Co dát jako plachtu? Listí? To by dlouho nevydrželo, zkouším březovou kůru ze svých starých zásob.

Neděle 23:40: s kůrou se pracuje špatně, jak má více vrstev, tak na ní lepidlo moc dobře nedrží a odlepuje se, ale nakonec je zadařilo a stan je hotový. Táborník potřebuje ještě ohniště – v lese jsme ho chtěli s Aničkou taky udělat, ale nenašli jsme žádné kamínky na jeho ohraničení. Naštěstí na zahradě kolem pergoly jich je dost, beru baterku a vyrážím do tmy hledat.

Pondělí 0:20: ohniště z kamínků i s kotlíkem hotovo. Ještě se chvíli kochám, dopíjím víno a čeká mě úklid.

Pondělí 0:40: uklizeno, jde se spát.

Pondělí 8:00: odvážím na kole nejmladší na hlídání do vedlejší vesnice, cestou zpátky křižuji les a hledám vhodné lokace na focení. Většinou tuto fázi dělám, když si jdu zaběhat, ale dneska by to bylo přes 10 km – všude je staré dubové listí, čistě jehličnatý les bez listí nemůžu dlouho najít. Nakonec nacházím dvě použitelné lokality.

Pondělí 10:00: balím dubánky, foťák, odraznou desku, první pomoc pro dubánky (lepící žvýkačka a tavná bezdrátová pistole), stativ a vyrážím zase na kole (je to asi dva kilometry od domu) na vytipované místo, kde to vše vybalím a fotím.

Pondělí 11:30: poštípaný od komárů všechno zase pečlivě ukládám a jedu domů se stovkou snímků, snad něco z toho bude použitelného. Jak se později ukáže, tak použitelných je mnohem méně snímků, než jsem čekal – v půlce focení jsem přenastavil clonu, takže zbytek fotek má hodně malou hloubku ostrosti. No včera jsem si zase nevšiml, že mám nastavené ISO 16000. Ještě že mě to focení neživí :)

Pondělí 12:30: vybral jsem pár fotek a upravuji je ve Photoshopu – chce to vyretušovat lepidlo, upravit barvy, světla, stíny, filtry, doostřit, vyexportovat.

Pondělí 13:20: Píšu tento příspěvek

Pondělí 18:23: Sdílím fotku a tento příběh na facebook, twitter, google+, instagram. Později přihodím i na pinterest

Tak nevím, jde na výsledné fotce vidět těch cca 8 hodin práce (z toho 10 minut lepení dubánka)? Možná to zní trochu děsivě, ale já jsem si každou z těch hodin užíval (až na ty komáry). A taky těch záběrů jsem nafotil více, nejen tento jeden, vznikla i fotka táborníků s kytarou v mechu - měl jsem totiž ještě pár starších slepených dubánků z adventního věnce, kteří se na táborničení také skvěle hodili, tak jsem je vzal do lesa trochu provětrat. Doplním ještě, že za celou sadou pohlednic se ukrývá více než 100 hodin mé práce... ale stálo to za to!